Jak se v středověku nazývalo konopí používané v pivu?

Středověké konopí nebylo jen surovinou na látě nebo na papír. Lidé ho používali i k výrobě nápojů - včetně piva. Ale když mluvili o konopí, neříkali „cannabis“. To je moderní latinské slovo, které se začalo používat až v 18. století. Co tedy používali lidé ve středověku?

Co se říkalo konopí v evropském středověku?

Většina evropských jazyků používala slovo, které pochází z germánského kořene *hanap- nebo *hanapaz. V češtině to bylo konopí, v němčině Hanf, ve francouzštině chanvre, v angličtině hemp. Tyto výrazy se používaly pro všechny druhy konopí - i ty, které měly psychotropní účinky. Neexistovalo rozlišení mezi „drogou“ a „plodinou“ jako dnes. Konopí bylo prostě rostlinou, kterou měli v polích a používali v domácnosti.

Ve středověkých textech se však někdy objevuje i termín græs nebo græs - z latinského herba, což znamená „tráva“. V některých regionech, například v jižní Evropě, se používalo slovo canabis, ale jen jako vědecký nebo lékařský výraz, nikoli hovorový. Většina lidí nevěděla, že to je latinské slovo. Pro ně to byla prostě „ta rostlina z pole“.

Konopí v pivu - skutečná praxe?

Nejčastější otázka je: „Používali lidé konopí v pivu?“ Odpověď je: ano, ale ne tak, jak si to dnes představujeme. Neexistuje žádný důkaz, že by středověcí pivaři přidávali konopí jako náhradu chmele. Chmel se v Evropě začal používat až kolem 8. století a postupně nahradil jiné přírodní přísady, jako byly heřmánek, tymián nebo měsíček.

Co se ale skutečně dělo, bylo to, že některé osady - zejména v severní Evropě a na Balkáně - přidávaly konopí k pivu nebo k jiným nápojům, aby získaly lehký uklidňující účinek. Nebylo to běžné, ale dokumentováno je to v manuskriptech z 12. a 13. století. Například v klášteře v Sankt Gallen (dnes Švýcarsko) je záznam o „nápoji z konopí a ječmene“, který se podával nemocným. V některých českých klášterech, jako byl klášter v Sázavě, se zaznamenávalo používání konopí v lékárnách, ale ne v pivovarech.

Proč tedy nebylo konopí běžnou přísadou v pivu? Protože nebylo potřeba. Chmel poskytoval přesně to, co potřebovali: konzervaci, hořkost a aromatickou chuť. Konopí mělo slabší chutě, nebylo tak efektivní jako chmel a jeho účinky byly nečekané - někdy uklidňující, někdy způsobující zmatení. Pivaři to nechtěli riskovat.

Bylo konopí považováno za drogu?

Vůbec ne. V středověku neexistovala koncepce „drogy“ jako dnes. Nebylo to „zakázané“ ani „nelegální“. Konopí bylo stejně běžné jako pšenice nebo ječmen. Vládci ho dokonce vynucovali k pěstování. Například král Karel IV. v roce 1360 vyhlásil, že každý sedlák musí mít na poli alespoň pět kusů konopí, protože potřebovali látě na plachtu, lana a oděvy. Konopí bylo strategickou surovinou, ne drogou.

Lékaři však věděli, že konopí má účinky na tělo. V knize De simplicibus medicinis od Hildegardy z Bingen (12. století) se píše: „Kořeny konopí pomáhají při bolestech kloubů, když se vaří v pivu.“ Ale neříká se tam, že by to dělalo „vysoké“. Neexistovalo slovo pro „vysoký“ v tomto kontextu. Lidé používali slova jako „klidný“, „pokojný“ nebo „zmatený“.

Proč se mylně věří, že středověcí pivaři používali konopí?

Moderní představa o „konopí pivu“ vznikla v 20. století, kdy se začaly hledat „původní“ recepty na nápoje. Někteří autoři přidali konopí do piva jako „autentický“ prvek - ale to nebylo historicky podložené. Většina „receptů“ na středověké konopí pivo je fikce. V knihách o historii piva se konopí zmiňuje jen v kontextu výroby lánů nebo jako léčivá rostlina - nikoli jako přísada.

Ještě jednou: konopí se používalo v nápojích, ale ne jako přísada do piva. Bylo to spíš vývar, tinktura nebo nápoj z vařených semen a listů, který se podával jako lék. Když někdo v 14. století řekl „konopí“, myslel na látě, na zázvor, na lék - ne na „psychoaktivní nápoj“.

Kdo to vlastně říkal „cannabis“?

Slovo cannabis pochází z řeckého kánnabis, které se objevilo v 5. století př. n. l. u Herodota, který popisoval Skýtův obřad - kdy si lidé vystříkali kouř z hořícího konopí. Ale tito Skýti nebyli Evropané. Ve středověké Evropě se toto slovo používalo jen v učených kruzích: lékaři, mnichové, překladatelé. Běžný lid ho neznal. Když se objevilo v latinských textech, bylo to jako „vědecký název“. Podobně jako dnes říkáme „Canis lupus“ místo „vlk“.

První český text, který používá slovo „cannabis“, je z roku 1784 - tedy až po středověku. V té době se už začínaly psát lékařské příručky, a proto se převzaly latinské názvy. Ale to už nebylo středověké.

Co tedy bylo středověké slovo pro konopí?

Neexistovalo jedno „správné“ slovo. V každém regionu se používalo jiné. V Čechách bylo konopí. V Německu Hanf. V Anglii hemp. V Itálii canapa. V Řecku kánnabis - ale jen u učenců. Ve všech těchto jazycích se jednoduše rozumělo: „ta rostlina, která dělá lano a papír, a někdy se používá k léčení“.

Neexistovalo slovo, které by znamenalo „psychoaktivní konopí“. To je moderní vymyšlená kategorie. Lidé v 13. století neříkali: „Tady mám konopí na vysoký“. Říkali: „Tady mám konopí na náplast“ nebo „na nápoj pro bolest“.

Je konopí v pivu historické?

Ne. Pokud hledáte autentický středověký recept na konopí pivo, nenajdete ho. Neexistuje. Ale pokud hledáte, jak lidé používali konopí v nápojích - ano, existují důkazy. Jen ne jako přísada do piva. Ale jako lék. Ne jako nápoj pro zábavu. Ale jako pomůcka při nemoci.

Dnes se můžeme bavit o „konopí pivu“ jako o moderní kreativní výrobě. Ale když mluvíme o středověku, musíme mluvit o konopí jako o rostlině, která byla součástí každodenního života - jako obilí, jako látě, jako lék. Ne jako droga. Ne jako nápoj. A už vůbec ne jako „cannabis“.